Holding

Holding je skupina kapitálově navzájem provázaných firem. V centru holdingové struktury je mateřská holdingová společnost (holder), která kapitálově ovládá a strategicky řídí skupinu dceřiných společností. Tyto dceřiné společnosti mají vlastní právní subjektivitu, vlastní vedení a vysokou míru samostatnosti, alespoň navenek. Navenek vystupují samy za sebe – samostatně hospodaří se svým majetkem, uzavírají smluvní vztahy na své jméno a za své závazky nesou plnou odpovědnost, bez ohledu na to, s kým jsou dále kapitálově provázány. Holding jako celek žádnou vlastní právní subjektivitu nemá.

Kapitál rozhoduje

Nezávislost dceřiných společností v rámci holdingové struktury je však jenVydělat peníze je cílem každého podnikání zdánlivá – přesněji řečeno, má své meze. Ty určuje mateřská holdingová společnost, která sice neřeší denní provozní záležitosti jednotlivých dceřiných firem zapojených v holdingové struktuře, ale drží si moc nad jejich dalším směřováním díky pevnému kapitálovému poutu. Obvykle je síla „matky“ nad dceřinou společností dána velikostí jejího kapitálového podílu v dceřiné společnosti, může být ale smluvně upravena i v jiném poměru, než jak by odpovídalo velikosti samotného kapitálového podílu. Rozsah práv a povinností vyplývajících z této kapitálové vazby je definován buď ve stanovách mateřské a dceřiné společnosti nebo v tzv. řídící smlouvě.

Kdy jde o holding a kdy ne

Holding je specifickým typem koncernu – což je obvyklé označení pro skupinu firem, kde je jedna mateřská firma, která kapitálově ovládá a na základě toho i řídí své „dcery“. Na rozdíl od koncernu neholdingového typu ale tato mateřská firma nedělá prakticky nic jiného – holdingová společnost se obvykle nevěnuje žádnému vlastnímu podnikání, jejím posláním je strategické řízení jednotlivých složek holdingové struktury a výkon práv vlastníka. Oproti tomu u koncernu neholdingového typu si mateřská firma podrží i část svých výrobních či obchodních aktivit, které tvoří hlavní účel jejího podnikání a vedle toho se věnuje i řízení svých „dceřinek“, které kapitálově ovládá.

Čas na holding

Holding obvykle nevzniká tak, že by si někdo sedl a řekl: Chci začít podnikat, založím si holding. Jednak má holdingová struktura své slabiny, jednak by to nemělo moc logiku. K holdingové struktuře firma obvykle spíše „doroste“, tak jak se v čase rozvíjí a rozšiřuje své aktivity. Pokud firma vyroste do takové velikosti, že už začíná mít složitější organizační členění – na jednotlivé divize věnující se jednotlivým typům činností – či na různé své „vedlejší“ aktivity začnou zakládat samostatné dceřiné společnosti, začíná se vytvářet zárodek budoucí holdingové struktury. Z hlediska eliminace daňových rizik je výhodnější, když v rámci přetvoření firmy na holding založí vlastníci zcela novou firmu, která se stane holderem (tedy onou „matkou“ v centru dění) a tento holder odkoupí podíl v původní firmě. Pokud by se holderem stala původní firma se všemi svými závazky a nerozdělenými zisky a ztrátami z dob svého „předholdingového“ fungování, hrozilo by riziko, že kvůli těmto dědičným zátěžím nebude moct vyplácet vlastníkům dividendu z podnikání dceřiných firem.

Výhody a nevýhody

Vlastník holdingové společnosti (tedy té, která je holderem) se k výnosům z dceřiných společností dostane pouze tehdy, když zisk z dceřinek zdaní a převede na holdingovou společnost, dividenda se pak vyplácí ze zisku holdera. Pokud by holdingová společnost sama vykonávala nějakou podnikatelskou činnost a utrpěla by v daném roce ztrátu, šly by výnosy z dceřiných firem na vrub této ztráty – k vlastníkovi by se nedostaly.
Na druhé straně pokud se dostane do ztráty některá z dceřiných firem v rámci holdingu, holding jako celek to neohrožuje a vlastníka to neomezuje v přístupu k výnosům z ostatních dceřiných společností. Pokud se některé z dceřiných společností dlouhodobě nedaří, může ji holder snadno poslat do likvidace, aniž by to nějak nepříjemně ovlivnilo podnikání dalších členů holdingu. Výhodou holdingové struktury, jež sice může být rozsáhlá, bývá však složena z většího počtu menších a středně velkých podniků, je zpravidla i její větší flexibilita v porovnání s velkou firmou, která funguje jako jeden obří celek rozdělený na jednotlivé odbory a divize. Nevýhodou pak je potřeba zvýšeného dohledu nad strukturou relativně samostatných společností, jejichž jednatelé mají v rámci řízení „svých“ firem velké pravomoci. Potíže mohou také být s tím, jak zajistit, aby všechny firmy v holdingu respektovaly holderem stanovenou firemní strategii. A je tu i vyšší administrativní náročnost – každá z firem v holdingu má vlastní účetnictví.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *