Pasivní příjem

Sen o pečených holubech, co létají zadarmo do huby, koláčích bez práce a peněz padajících z nebe občas sní každý z nás. Svou reálnou podobu pak nabírají v lákání na projekty slibující zajištění tzv. pasivního příjmu. Zní to tak krásně – jen si tak ležet a vědět, že každou chvíli je moje konto zase o nějakou tu korunku bohatší, aniž bych musel hnout prstem. Bezpracné výdělky ale neexistují. Na světě není nic zadarmo – ani ten pasivní příjem.

V případě aktivního příjmu platíme za peníze, které získáváme, svým časem, silami a někdy i zdravím, které investujeme do práce, za niž pak dostáváme peníze. Je jedno, zda je člověk v pozici zaměstnance nebo samostatně výdělečně činné osoby a je placen „od hodiny“ nebo za splněnou zakázku. Pokud si své peníze musí odpracovat, je to příjem aktivní. Pasivní příjem je pak takový, za který nemusíme platit svým časem. Kdy peníze přitékají, aniž bychom kvůli tomu museli chodit na osm hodin denně od pondělka do pátku do zaměstnání nebo v případě samostatně výdělečně činných sháněli zákazníky a obíhali zakázky. Jenže – ani ten pasivní příjem není obvykle tak docela bezpracný.

Úskalí renty

Jak vůbec může vypadat takový pasivní příjem v praxi? Třeba jako důchod, co člověk jednou – pokud se ho dožije a průběžný důchodový systém se do té doby úplně nezhroutí – bude jednou dostávat od státu. Jenže – i ten důchod (který obvykle není z hlediska své výše žádné terno) si člověk musí nejprve odpracovat. Nárok na něj souvisí nejen s dosažením věku, který je zákonem určen jako věk odchodu do důchodu, ale také s počtem povinných odpracovaných let. Respektive let, kdy byl účasten sociálního pojištění – jinými slovy, kdy ho za něj někdo platil (ať už přímo on sám v rámci svých odvodů coby osoba samostatně výdělečně činná nebo jeho zaměstnavatel v rámci odvodů ze mzdy).
Podobnou „rentu“ může ještě před dosažením důchodového věku generovat dobře investovaný balík peněz. Jenže… Pokud má člověk žít jen z toho, co mu vydělají dobře uložené nebo investované peníze, musí jich mít pohromadě opravdu hodně. Kdo si chce takto přijít alespoň na příjem ve výši průměrné mzdy (cca 25 000 korun), potřebuje pár milionů. Pár volných milionů, které může vzít a vložit do různých spořících a investičních finančních produktů. Ty je nutné nejprve získat. A to bez spousty práce (a taky štěstí) pravděpodobně nepůjde (pokud člověka nepotká štěstí v podobě výhry jackpotu ve Sportce nebo dědictví po příbuzném miliardáři).

Příjmy z majetku vyžadují aktivitu

Kdo už nějaké peníze má a chce začít budovat si z přebytků pasivní příjem, může jít cestou zhodnocování majetku. Koupí byt a pronajme ho – pak už jen inkasuje nájem a vydělává. Teorie hezká, realita je obvykle odlišná. Pronájem není nijak bezpracný zisk – ne každý nájemník bez problémů platí, ne každý se chová slušně k vybavení pronajaté nemovitosti, nemovitost vyžaduje průběžné investice do oprav, ty musí někdo zajistit… Ve výsledku s tím bývá spojeno dost práce. Z hlediska návratnosti je koupě bytu či bytového domu na „kšeft“ dost riziková, záleží na vývoji poptávky a nabídky a od nich se odvíjejících cen nájmů v dané lokalitě – je totiž otázkou, zda se podaří najít nájemníka za nabízenou výši nájmu.

Investice do firmy

Volné peníze je možné investovat do perspektivního podnikatelského projektu – třeba formou tichého společnictví. Rizikem je, že z perspektivního podnikatelského projektu se může vyklubat velký propadák – a z investice do budoucího pasivního příjmu vyhozené peníze. Je také možné založit vlastní firmu s vidinou toho, že napřed budu tvrdě pracovat, aby uspěla na trhu a začala vydělávat, a až se firma zavede, deleguji její řízení na podřízené, sám se nebudu jejím chodem nijak zaobírat a budu jen slízávat smetanu v podobě výplaty podílu na zisku. Teorie je to hezká, ale do podobné nirvány se podaří dospět jen pár šťastlivcům. Velká část podnikatelských projektů zkrachuje dřív, než se rozjede a ty, co uspějí, mnohdy stojí a padají s osobní angažovaností svých zakladatelů na jejich chodu.

Pozor na pyramidy

Velká část nabídek na „zaručený pasivní příjem“ je založena na principu MLM systému, mnohdy jde o tzv. pyramidové systémy. MLM může být funkční a přinést ve výsledku i nějaké ty pasivní příjmy, pyramidový systém je jen způsob, jak vylákat z důvěřivých lidí peníze slouží ke zbohatnutí těch pár šťastlivců, co byli na počátku a jsou tak na vrcholu celé pyramidy. Hranice mezi MLM systémem a pyramidou je někdy velice tenká. Základní rozdíl je ten, že MLM slouží jako prostředek k prodeji určitého produktu či služby – např. kosmetiky nebo finančních produktů, peníze vydělávané prodejem těchto produktů pak celou strukturu MLM živí. Pokud se produkt dobře prodává, může celá struktura vydělávat. A ten, kdo napřed prodával a zvládl naverbovat dostatek dalších, kteří prodávají pro něj, má z každého obchodu, který uskuteční někdo z „jeho“ lidí, určité procento provize. I kdyby sám nic neprodal, pokud má vybudovanou svou strukturu obchodníků a dokáže je tlačit k dobrým prodejním výsledkům, má každý měsíc peníze z jejich obchodů. A tím pádem pasivní příjem.
V pyramidě jsou jediným zdrojem příjmu vklady členů pyramidové struktury – ti pak mají za úkol sehnat další důvěřivce ke vstupu do pyramidy a zaplacení členského vkladu v řádu desítek tisíc. Z těchto peněz jsou vypláceny provize stávajícím členům. Jde tak jen o přelévání peněz od jedněch k druhým, žádné nové hodnoty se v pyramidě nevytvářejí. Problém je, že pyramida se nutně musí časem zhroutit – množství nových účastníků potřebných pro uživení pyramidové struktury roste s každou další úrovní exponenciálně a za chvíli tak převyšuje množství lidí na Zemi.

Další články z rubriky

Štítky: , , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>