Zdroje financování podniku

Smyslem podnikání je vydělávat peníze. Protože ale zároveň platí, že nic na světě není zadarmo, i výdělečná činnost něco stojí. Každé podnikání generuje neustále náklady – od peněz za materiál na výrobu či třeba za nákup zboží určené k dalšímu prodeji přes platby za energie, nájemné nebo mzdy zaměstnancům až po to, co je třeba zaplatit státu – daně, mzdové odvody, odvody na zdravotní a sociální pojištění…

Cílem je, aby tržby z podnikání převýšily náklady a na konci všeho podnikateli zůstal zisk, pokud možno takový, který za všechnu tu námahu a nervy stojí. Poté, co z něj ukousnou svůj díl odvody státu, se z něj může podnikatel chvíli radovat. Zdroje financí, které udrží podnikání v chodu, je ale nutné řešit neustále. Nejde jen o zajištění dostatečných tržeb. Podnik může mít dostatek zákazníků, zajištěný odbyt a tím i potenciálně dobrý výhled tržeb, pokud ale nebude mít zrovna peníze na nákup materiálu, který potřebuje pro výrobu (protože se třeba některý z velkých odběratelů zpozdil s placením), nemůže vyrábět a tím pádem ani dodávat a kasírovat.

Zdroje z vlastní kapsy

Pro financování svých potřeb využívají podniky jak vlastní, tak cizí zdroje. Ke zdrojům z vlastní kapsy patří i základní kapitál, s nímž je firma založena. U společností s ručením omezeným však už dnes prakticky nehraje roli. Se změnou legislativy od začátku roku 2014 byla snížena v případě zakládání společností s ručením omezeným výše základního kapitálu na symbolickou jednu korunu. Základní kapitál coby jeden ze zdrojů financování firmy se tak u společností s ručením omezeným dostává stále více do pozadí. Naopak v případě akciové společnosti se od roku 2014 zvýšila minimální výše základního kapitálu na 2 miliony korun.
Podstatným zdrojem pro financování jakéhokoli podnikání z kategorie „vlastních“ zdrojů je zisk. Jde o tzv. interní zdroj financování – tedy zdroj vytvořený vlastní činností podniku. Stejným druhem zdroje financování podniku jsou z účetního hlediska – ač se to na první pohled laickým okem může zdát podivné – i odpisy. Odpisy sice představují nákladovou položku, jejich funkcí je ale rozložení pořizovací ceny dlouhodobého firemního majetku do delšího časového období. S výjimkou roku, kdy byly peníze na nákup tohoto majetku skutečně vydány, tak odpis představuje náklad, který sice figuruje v účetnictví firmy, ve skutečnosti ale na něj nebyla vydána ani koruna. Firma tak má náklady, o něž se jí snižuje daň z příjmu, ale „živé“ peníze jí zůstávají.

Vlastní peníze jako cizí zdroj

Naopak k cizím zdrojům – ač se to z pohledu „selského rozumu“ může zdát hodně podivné – patří rezervní fondy. Firma je sice vytváří ze svých peněz, jde ale o peníze s jasně vymezeným použitím, jsou určeny na úhradu budoucích závazků (např. na plánovanou generální opravu výrobní technologie). Do konce loňského roku musely s. r. o. a akciové společnosti vytvářet povinně ze zákona rezervní fond pro krytí případných budoucích ztrát. Tuto povinnost zrušil – až na některé výjimky v případě akciových společností – nový zákon o obchodních korporacích. Firmy ale mohou vytvářet rezervní fondy dobrovolně, pro krytí svých plánovaných budoucích potřeb. Výhodou peněz vázaných v rezervním fondu je, že účetně se chovají jako nákladnepodléhají tedy zdanění.
Cizím zdrojem, který přitom pro firmu v reálu představuje náklad vydávaný z vlastní kapsy, jsou i závazky vůči zaměstnancům či vůči státu a institucím (finančnímu úřadu, správě sociálního zabezpečení, zdravotním pojišťovnám…) – mzdy zaměstnanců a odvody z nich se platí zpětně, s měsíčním zpožděním, stejně tak daň z příjmu firma platí až zpětně za předcházející rok. Jde tak v podstatě o úvěrový vztah dlužníka (firmy) vůči věřitelům (zaměstnancům a státu).

Úvěry, dotace a dary

Většina cizích zdrojů má podobu úvěrů. Úvěrový vztah se vytváří i tehdy, když dodavatel nepožaduje peníze ihned při převzetí zboží nebo provedení služby, ale vystaví mu fakturu s dobou splatnosti. Nedostane tak své peníze ihned – pro odběratele jde v podstatě o bezúročnou půjčku. Dodavatel zase může z ětchto faktur dostat své peníze – respektive část z nich – ihned, pokud využije tzv. faktoringu. Jde o smluvně sjednaný průběžný odkup krátkodobých pohledávek specializovanou firmou. Ta z každé faktury zaplatí dodavateli předem sjednanou částku a sama pak přebírá riziko toho, že odběratel nakonec fakturu neproplatí. Dodavatel tak sice nedostane plnou vyfakturovanou částku, má však jistotu, že z každé faktury dostane část zaplacenu a tyto peníze bude mít okamžitě k dispozici. Zdrojem financování se mohou stát i dlouho nesplácené pohledávky zákazníků – některé specializované firmy nabízejí možnost odkupu těchto „nedobytných“ pohledávek za zlomek jejich hodnoty a samy se pak zabývají jejich vymáháním.
Dalším krátkodobým zdrojem financování firmy z kategorie cizích zdrojů jsou zálohy, které odběratel dodavateli uhradí dopředu, obvykle tato záloha slouží dodavateli jako zdroj financí pro pořízení či výrobu zboží či nákupu materiálu na zajištění sjednané služby.
Klasickými cizími zdroji financování firmy jsou bankovní úvěry, půjčky či leasingy. U začínajících firem, ketré nemají šanci dosáhnout na úvěr od banky, přichází někdy ke slovu rizikový kapitál – jeho zdrojem je investor, který je ochoten poskytnout nadějné firmě své peníze s vědomím, že firma nemá čím za tyto peníze ručit a z jeho investice se snadno může stát nenávratná půjčka. Za vysoké riziko chce investor obvykle majoritní podíl (rozhodující slovo) ve firmě a vysoký podíl na zisku.
Poměrně výjimečným externím zdrojem financování, alespoň pro většinu firem, jsou státní či evropské dotace, spíše teoretickým zdrojem financování firmy jsou pak dary (běžně firmy dary nedostávají).

Další články z rubriky

Štítky: , ,

Tvůj komentář k článku

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *