Založení firmy v podobě s. r. o., akciové společnosti, veřejné obchodní společnosti nebo komanditní společnosti není jedinou možností, jak spojit síly pro společný cíl. Podnikatelé mohou založit sdružení fyzických osob – každý sice před úřady zůstává sám za sebe (sám si daní, sám si platí všechny své závazky, má svou vlastní právní subjektivitu), v rámci smlouvy o sdružení si ale mohou upravit své vztahy uvnitř sdružení. Zcela jinou formou sdružování je ale občanské sdružení. V jeho případě nejde o sdružování podnikajících fyzických osob kvůli společnému podnikání, ale o sdružování občanů na základě společných zájmů či kvůli jejich prosazování.
Pod hlavičkou občanského sdružení se tak dá najít široká paleta subjektů – od zájmových sdružení myslivců či zahrádkářů přes různé dobročinné nadace či neziskové organizace působící v sociální oblasti (např. organizace provozující azylové domy či provádějící různé terénní programy sociální prevence) až po „nátlakové“ organizace aktivistů, sdružených například kvůli odporu proti výstavbě obchodního centra. Obecně platí, že neziskové organizace, včetně těch fungujících na plně profesionální bázi (všichni, kdo v nich pracují, za svou práci pobírají mzdu), volí nejčastěji jako svou právní formu právě občanské sdružení. S Novým občanským zákoníkem však přišla pro občanská sdružení výrazná změna – právní forma s tímto názvem zanikla.
Příliš neprůhledné nic
Sdružování občanů do občanských sdružení upravoval zákon o sdružování občanů, který přestal od 1. 1. 2014 platit, nahradila ho ustanovení Nového občanského zákoníku. S koncem platnosti zákona o sdružování občanů zanikla i právní forma občanského sdružení. Podle kritiků byla tato právní forma ve stávajícím zákoně upravena jen velmi vágně a byla hodně netransparentní. Některá občanská sdružení fungovala i jako součást „daňové optimalizace“ – např. jako způsob, jak si mohl hazardní podnik přihrát část daní, které musel ze zisků z hazardu odvádět, zase zpět. V takovém případě šla část těchto odvodů na podporu činnosti „spřáteleného“ občanského sdružení, deklarujícího jako svou činnost prevenci sociálně patologických jevů, ve skutečnosti šlo o prázdnou schránku, přes kterou tekly peníze zpět ke zdaněnému subjektu. Nový občanský zákoník institut občanského sdružení – k jehož založení nebylo třeba povolení, bylo nutné se jen zaregistrovat u ministerstva vnitra – zrušil.
Spolek nebo firma
Všechna stávající občanská sdružení se musela do konce roku 2013 přeregistrovat na spolky. Ti, kdo by chtěli nově zakládat cosi, co by dříve odpovídalo podobě občanského sdružení, už si rovnou musí vybrat, zda budou v režimu spolku nebo v režimu podnikatelského subjektu. Spolek má jako hlavní úkol „uspokojování a ochranu těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen“. To téměř vylučuje komerční činnosti určené ke generování zisku. Rozhodně nemůže být podnikání hlavní činností spolku. Zákon povoluje spolku vyvíjet vedle své hlavní činnosti vedlejší hospodářskou činnost, ať už jde o samostatnou výdělečnou činnost či třeba pronájmy spolkových prostor, smyslem této činnosti ale není naplnit kapsy členů spolku či jeho představených, ale podpora činnosti spolku. V podstatě tak spolek smí podnikat, ale zisky z tohoto podnikání by měly sloužit pouze pro pokrytí nákladů spojených se spolkovou činností. V případě, že je činnost spolku zaměřena také na podnikání či jinou výdělečnou činnost, mělo by být ve stanovách výslovně uvedeno, že tato výdělečná činnost je pouze vedlejší činností spolku. A mělo by to tak být i doopravdy. Pokud ne, měla by organizace volit právní formu klasického podnikatelského subjektu – například společnosti s ručením omezeným.
